Něco je v povětří.
Jak lehké pohlazení chloupků na předloktí
Ještě lehčí přejetí prstem po páteři
Polibek vzduchem letí
Na rtech přistane lehčí než chmýří
Není jen vlaho, trochu se rozehřívá
Jak polibek na šíji, co následuje
ten přeci jen vřelejší bývá
Náhlá touha ruce po těle posunuje
Jaro v povětří sílí
Hlava je ztracená, bez vůle
Jen pud tě teď řídí
Tělo se v rukou podává jak tělo utonulé
Topím se topím, nevnímám
Jen po dechu lapám ze zvyku
Do obou těl se zamykám
Chuť jara mám na jazyku