Oceán mě vždy fascinoval, jeho klid, mohutnost a nedozírnost. Jestli mi něco opravdu chybí, tak je to postání na břehu oceánu. Ten klid v duši.
Oceán
Tak obrovský, nedozírný, nepochopitelný
kolébka života i hřbitov mnohých
živitel davů, zabiják lodí i lidí, nepřemožitelný
romantika kluků, lákadlo dálek neznámých
xxx
Někdy azurový, někdy smaragdový, někdy černý
láká tě do své náruče, aby tě pokolébal, pohřbil
ve tmě tě unáší od světel tou krásnou nocí letní
do ucha ti šeptá, svůdně tě přemlouvá, abys zbloudil
xxx
A jsi na starém korábu v rukou cutlass a bambitku
na škuneru objevitele pod hvězdami, které ho vedou
prožíváš pirátské nalodění, řež a přestřelku
plavíš se neznámými vodami nacházíš a mapuješ zemi novou
xxx
Jako samotný ďábel moře vyje, skučí jak raněný pes
jak mořská víla hladí, jak siréna svádí, jak milenka šeptá
na jedné vlně letíš až ke hvězdám, abys na druhé do pekla kles
jak šeredná babizna tě hubeným hnátem a kostnatou rukou láká
xxx
Mrazem a ledem drtí vše, co polapí, ledový vítr ti do morku proniká
žhavým sluncem ti kůži spaluje, uprostřed vody tě trápí žízní
překrásnou podívanou, širokou cestu z hvězd ti připraví noc chladivá
tou nevypočitatelností, nádherou i strašlivou hrůzou tě oceán trýzní
xxx
záplavou barev a vůní tě uchvátí
spoutá, zajme a nikdy nevrátí
