Krása sochy

Je mnoho skutečně krásných soch, ale jenom jedna neskutečné krásná. Michelangelo promine. Patří do poslednin o kráse.

Krása sochy

Znám mnoho krásných soch

Jen jedna mě nechává v němém úžasu

Vzala mi dech, když jsem byl jinoch

Ve stáří je mi synonymem pro krásu

Kající se Máří Magdalena

Proč ji tak pojmenoval Donatello?

Nemá se za co kát tato žena

Pokání v prachu času zmizelo

Vyřezaná z bílého topolu se na mě dívá ŽENA

Seděl jsem před ní dlouhé hodiny

Mnohými ponižována, pomluvena

V tváři tvrdého života vepsané stíny

Jsou v ní vidět stopy bývalé krásy

Halvu nakloněnou ruce sepjaté

Ty ruce a paže popírají stáří

Kůže hladká svaly napjaté

Povídal jsem si s ní dlouhé hodiny

Byla to silná žena

Ty moudré vševědoucí oči na mě hleděly

Byla to lásky plná žena

Dřevo, sádra, zlato a barva

Pravdivější než mramor vyleštěný

Seděl jsem nehnutě a po chvíli byla živa

Řekla mi svůj příběh, příběh ženy

Misogynní Řehoř jí potupil

Proto ji nazval kajícnicí

Donatello, který ji oslavil

Kála za všechny v ní nevěřící

Je to příběh sochy nebo můj

Je mi jedno kdo mu nevěří či věří

Ty, kdo nevěří v krásu ty opatruj

Je to oslava krásy a těch co ji tvoří