Dvorek z dětství

Opět typická poslednina, vzpomínka na dětství. Lidi si budou říkat, dědek si nepamatuje, co měl k snídani, ale pamatuje si, kde pochoval ptáčka.  

Dvorek z dětství

Takový mrňavý mezi karlínskými činžáky

na začátku popelnice na konci klepadlo,

bylo to mé království, děly se v něm zázraky,

mohl být vším, co jsem chtěl, vším, co mě napadlo

xxx

Prožil jsem na něm i své první zklamání

chtěl jsem být popelářem jako každý malý kluk

pletl jsem se jim pod nohy při vyvážení,

jeden z nich mně nakopl, že na ně zanevřu mu bylo fuk

xxx

To klepadlo sloužilo jako hrazda, kladina, lavička

spřádali jsme na něm plány na klukovské akce

s holkou od naproti na něm padla i první hubička

později jsem na něm s tátou klepal koberce

xxx

Před oknem do suterénu jsme panáka skákali

byl tam plácek, který končil zábradlím a hlubokou dírou

do té díry, když jsme povyrostli, tak rádi slézali

v suterénu bydlela madam, byla pana domácího milenkou

xxx

Do toho mrňavého dvorku se vešla spousta vzpomínek

rychle jsme mu odrostli v okolí nás čekala jiná dobrodružství

jen v rohu vepředu, plný čmelíků, je pochovaný mrtvý ptáček

dvorek zevšedněl, my měli jiné nároky, zůstal zapomenutý

xxx

Ještě jedna vzpomínka se mi vrací, byl jsem o mnoho starší

byla skoro ještě noc, vyšel jsem z domu a pod nohama mi křupal sníh

tmu zaháněla pouliční lampa a příslib jara byl cítit v ovzduší

dvorek vypadal jinak, modře, romanticky, vlahý vítr mě hladil po tvářích